Stvořil tě bůh
Malá holčička sedí na klíně dědečkovi, který jí čte pohádku na dobrou noc. Čas od času vzhlédne od knížky a natáhne ruku, aby se dotkla jeho vrásčitých tváří. Potom si sáhne na svojí tvář a pak zas na dědečkovu. Nakonec řekne: "Dědo, stvořil tě Bůh?"
"Ano, zlatíčko," odpoví děda. "Bůh mě stvořil už před dlouhými lety."
"Aha," řekne holčička a pak: "Dědo, mě taky stvořil Bůh?"
"Ano, samozřejmě." odpoví děda. "Bůh tě stvořil docela nedávno."
Holčička se znovu dotkne obou tváří a poznamená: "Bohu to jde čím dál tím líp, že jo?"