Dva kamarádi se vydali přes poušť.
Předtím se ale pohádali a jeden z nich dostal facku od toho druhého.
Dotyčný aniž by cokoli řekl se sehl a napsal prstem do písku: "Dnes mi můj nejlepší přítel dal facku".
Putovali dál. Došli ke krásné oáze s jezírkem a rozhodli se, že se vykoupou. Ten, co dostal facku se začal topit, ale ten druhý ho zachránil a vytáhl z vody.
Když se probral, vytesal do kamene: "Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život".
Kamarád se jej optal: "Když jsem ti dal facku, napsal jsi to jen do písku a tentokrát jsi to vytesal do kamene.Proč?"
Odpověděl: "Víš, když mi někdo ublíží, píši to jen do písku,aby vítr tyto řádky odfoukl na znak odpuštění. Ale když mi někdo pomůže, vytesám to do kamene,aby to tam zůstalo na věky.
Nauč se svůj žal a křivdy psát jen do písku a své štěstí vyrýt do kamene!
Říká se,že je potřeba jen jedna minuta na to aby jsme si někoho zapamatovali, jen jedna hodina aby jsme si jej oblíbili a mnohokrát nestačí ani celý život aby jsme na něj zapoměli.