Jistý muž pravidelně chodíval se dvěma džbány pro vodu. Jeden džbán byl dokonale vytvarovaný, bez jediné chybičky, a vždy v něm přinesl stejné množství vody, jaké nabral ze studánky.

Ale druhý byl otlučený, opotřebovaný a dokonce prasklý a muž v něm donesl domů vždy jen polovinu vody, kterou nabral,protože zbytek vytekl prasklinou ven
Perfektní džbán byl na sebe pyšný, ale ten prasklý byl smutný, že podával vždy jen poloviční výkon. Jednoho dne, když těch neúspěchu už bylo dost, řekl prasklý džbán svému pánovi:"Stydím se za sebe.Chci se ti omluvit. " Za co?"zeptal se překvapeně muž. "Protože celou dobu, co se mnou chodíš pro vodu, jsem donesl domů vždy jen polovinu toho, co ten drahý džbán. Kvůli puklině jsem po cestě zpátky vždy polovinu vody vylil. Nemám takovou cenu jako ti druzí".Muž se usmál a odpověděl: "Až půjdeme po cestě domů. chci abys sis všiml nádherných květu, které rostou u cesty."
Když opět nabral vodu do džbánů a vracel se po cestičce do svého domu, řekl svému smutnému džbánu: "Vidíš ty květiny? Všiml sis, že rostou jen na tvé straně cesty? Když jsem zjistil, že z tebe vytéká voda, nasadil jsem u cesty na tvé straně semínka květin. Jak jsme se vraceli od studánky domů, tys je každý den poléval. Celá léta jsem jimi ozdoboval svůj dům. Kdybys nebyl právě takový, jaký jsi, nikdy by v mém domě nabyla taková krása."

I my lidé se někdy podobáme prasklým, otlučeným džbánům, ale v Božích očích nejsme zbyteční. Může použit i naše nedostatky, aby vytvořil něco krásného.