Bylo nebylo..

Před dlouhou dobou existoval ostrov, a na něm žily všechny pocity člověka: dobrá nálada, smutek, vědění.. a kromě jiných různých pocitů i láska.

Jednoho dne se  pocity dověděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle. Ještě než se ostrov potopil prosila láska o pomoc.

Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se:" bohatsví můžeš mě vzít s sebou?" "Ne, nemůžu. Mám na své lodi příliš mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo."

Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na své přenádherné lodi. "Pýcho můžeš mě vzít s sebou?" " Já tě lásko nemůžu vzít.." odpověděla pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla by si poškodit mou loď."

Láska se tedy zeptal smutku, který jel kolem. "Smutku prosím vem mě s sebou." "Ach lásko já jsem tak smutný, že musím zůstat sám."

Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.

Najednou řekl nějaký hlas: "Pojď lásko já tě vezmu." Byl to nějaký stařec co promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění:

"Vědění můžeš mi říct, kdo mi pomohl?" "To byl čas," odpovědělo vědění. "Čas?" zeptala se láska."Proč mi pomohl čas?" A vědění odpovědělo: "Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě."